Dravé ryby Pacifického oceánu

30. 03. 2025

Mořský rybolov nikdy nepatřil mezi mé vytoužené rybářské dobrodružství. Představa nekonečné vodní masy, tajuplných hloubek a obrovských vln ve mě spíše vyvolávala úzkost než nadšení. Přesto jsem v průběhu let pomalinku začal laškovat s myšlenkou uspořádat

Konečným rozhodujícím faktorem byl můj kamarád Max, který se se mnou podělil pomocí videí která natočil v Mexiku o jeho zážitky rybolovu z kajaku. Slovo dalo slovo a jednoho chladného lednové dne jsem vyrazil na letiště směr Panama. Cílem byl Cambutal. Malý region této všem známé země se pro mě na dva měsíce stal mým domovem. Po příletu do Panama city byla první zastávkou rybářská prodejna, kde bylo potřeba doplnit naše vybavení. I tato prodejní plocha připomínala moře. Nekonečné regály nástrah, prutů, háčků a dalšího vybavení zapříčinilo to, že jsem zde strávil neuvěřitelných 5 hodin.

Poté již nastal čas vypravit se do Cambutal a ubytovat se. Mým zázemím se stal malý domek na konci cesty, kde život připomínal bydlení někde v odlehlých horách. Špatná příjezdová cesta, velmi málo sousedů a do nejbližšího obchodu se muselo jet autem s pohonem všech kol. Nebyla zde ani elektřina, ani tekoucí pitná voda. Mobilní telefony a kamery jsme dobíjeli pomocí solárních panelů, vodu jsme filtrovali z nedalekého potoka. První dny nemohly proběhnout jinak než odpočinkem a seznámením se s lokalitou. Kluk ze střední Evropy si musí nejdříve zvyknout, že ho každé ráno bude budit křik opic, že všude okolo pobíhají leguáni, že na nebi krouží supi a na pláž vylézají klást vejce obrovské mořské želvy.

Když jsem se konečně aklimatizoval, nastal čas vzít kajak a vyrazit na moře. První výjezdy jsme s mým kamarádem podnikli společně na dvoumístném kajaku, abych vůbec zjistil, co a jak. Největším problémem lovu z kajaku se ukázalo vyjíždění na moře a pak návrat na pláž. Velké vlny, které lemovaly pobřeží dokážou při špatném načasování kajak zvednout i několik metrů nad hladinu moře a převrátit jej s takovou lehkostí, jakoby se jednalo o kus dřeva splaveného z místní džungle. Když už jsme konečně byli v bezpečné vzdálenosti od břehu, mohli jsme navázat naše nástrahy a začít lovit. Tenkrát jsem nemohl tušit, že tento můj první den na moři bude rybářsky jeden z těch vůbec nejúspěšnějších za celou dobu mého pobytu zde v Panamě. Netrvalo dlouho a já ucítil prudké škubnutí v prutu a již jsem mohl zdolávat své první ryby. Nebudu vás napínat a rovnou přiznám že hned mezi prvními úlovky byl druh ryby po kterém jsem dlouho toužil, a to sice kohoutovec dlouhoploutvý. Toto je opravdu ikonická ryba, díky jejíž typické hřbetní ploutvi si ji nemůžete s ničím splést. Jedná se opravdu o zběsilého dravce, který rád útočí u hladiny, přičemž svou ploutev naježí a rozčísne s ní vodní hladinu. Nejednalo se o trofejní kusy, ale i tak pro mě velmi ceněný úlovek, jelikož jsem jej ulovil na umělou nástrahu, hned první den a navíc jsem chytil tyto krásky dvě.

Tento úlovek na mé tváři vykouzlil obrovský úsměv a já tak v klidu mohl pokračovat v rybolovu, aniž bych se za něčím hnal. Ten den jsem ulovil celkem 8 druhů ryb které jsem nikdy předtím neulovil. Za zmínku stojí především smuha, kterou jsem ulovil v samotném závěru dne a která ze všech těch ulovených druhů bojovala ze všech nejvíce. Neustále mi vymotávala několik metrů z cívky a já musel rybu zdolávat velmi opatrně abych o ni nepřišel. Trpělivost se vyplatila a já si po několika dlouhých minutách boje mohl v rukách potěžkat několika kilogramovou rybu. Tento den naprosto naplnil význam tvrzení začátečnické štěstí. Po dlouhé době jsem si rybolov užil tak jako kdysi, když jsem byl malý kluk a měl jsem radost z každého úlovku. Byla to opravdová dětská radost, kterou jsem již dlouho nezažil, která byla od dob mého dětství schována někde uvnitř mé rybářské duše, uvězněná a neustále se snažící být osvobozena aby se mohla prodrat napovrch a dát mi tak opět okusit pocit nefalšovaného štěstí z toho být právě zde a právě teď. Možná se vám zdá že sílu tohoto okamžiku jaksi zveličuji, ale opak je pravdou.

Za tu dobu, co pracuji jako rybářský průvodce jsem nesčetněkrát viděl rybáře a jeho zklamaní nad úlovkem, který svými parametry nesplnil jeho očekávání. Sám jsem se přistihl několikrát u toho, jak krásný úlovek tento pocit štěstí nevyvolal, naopak se dostavila frustrace z toho že úsilí, které jsem do ulovení dané ryby vložil se nesetkalo s kýženým výsledkem v podobě trofejní ryby. To však nebyl případ tohoto dne a já tak svou dětskou rybářskou duši toho dne opět osvobodil, což byla dobrá předzvěst toho že rozhodnutí přeletět planetu s strávit zimu v džungli bylo správné rozhodnutí. Vše bylo nakonec ještě umocněno tím, že po návratu na pláž na nás čekalo vychlazené pivo a my tak mohli strávit společné chvíle u stolu vstřebávajíc tyto úžasné zážitky.

Takto probíhalo několik prvních dní a já se neustále učil nové věci. Jak ovládat kajak, jak správně číst vlny a mořské proudy, kde hledat ryby a jakou techniku volit k jejich ulovení. Množství a počet druhů ryb které zde žije je nepředstavitelné. A nejen ryb. Jednou jsme v dáli zahlédli velrybu, několikrát jsme viděli delfíny, občas jsme narazili na jedovaté mořské hady a výjimkou nebyly ani mořské želvy jejichž hlasité vydechnutí na hladině mě několikrát vyděsilo. Když jsem se naučil základům rybolovu z kajaku nastal ten správný čas a začali jsme s Maxem jezdit každý zvlášť na svém kajaku. To poskytovalo jisté výhody, jelikož jsme mohli pokrýt větší oblast a pokud někdo z nás objevil ryby mohl tomu druhému přes vysílačku dát vědět. Každý další den vždy byl trochu jiný a vždy mě čekal nějaký nový zážitek. Nejvíc jsem si užíval souboje s kranasy kteří útočili na hladinové popy se vší zuřivostí, kdy se na hladině objevil obrovské šplouchnutí doprovázené silným škubnutím prutu následným roztočením cívky. Poté už nastal čas pokusit se ulovit něco většího, a tak jsme začali lovit na živou nástrahu, kterou jsme nechali volně plavat několik metrů za kajakem.

Netrvalo dlouho a dostavily se první záběry. Prut se pomalu ohýbá a cívka navijáku se roztáčí. Po záseku následuje tuhý odpor, ale po několika okamžicích ryba padá. Tento scénář se opakoval několikrát po sobě a já ne a ne dostat tuto rybu ven. Tak jak jsem měl štěstí ze začátku, tak se na mě postupně začala lepit smůla. Nejen že mi všechny větší ryby utekly, ale při vysedání z kajaku na pláži jsem omylem šlápnul na rejnoka, který mě svým trnem bodl do nohy. Větší bolest jsem ještě nikdy nezažil, a i teď po několika měsících, když už jsem zpátky v Evropě mám stále na noze malou červenou tečku a když se jí dotknu tak je místo stále citlivé. V jednom karambolu s vlnami se mi něco dostalo do ucha a já po několika dnech nepříjemného pocitu v uchu jsem musel jet do vzdálené nemocnice, kde jsem musel být ošetřen. Nakonec jsem ještě dostal horečku a já nebyl daleko od toho všechno vzdát přebookovat si letenku a vrátit se domů předčasně. Vše jsem nakonec vydržel a po nějaké době jsem se mohl vrátit na moře a pokračovat v rybolovu. Svatý Petr mě za tyto útrapy odměnil a mě se konečně podařilo zapřáhnout pořádnou rybu ulovenou na živou nástrahu. Obrovský chňapal který spolknul mou nástrahu bojoval tak urputně, až upoutal pozornost žraloka, který ho napadl a ukousl mu celý ocas. Byl to smutný pohled. Když jsem rybu přitáhl ke kajaku viděl jsem že ještě dýchá ale její život pomalu opouštěl její tělo a mě tak nezbývalo nic jiného než ji naložit, vzít ji sebou domů a podělit se o ni s místními lidmi. Ano i takový oceán je. Drsný a nekompromisní.

Výprava se pomalu blížila do svého konce a jelikož Max teď pomáhal na lodi při lovu tuňáků, nezbývalo mi než brázdit vody oceánu zcela sám. Byl to zvláštní pocit vnímat to ticho úplně osamocen. Skoro každý den se mi dařilo připisovat nějaký nový druh. Většinu z nich se mi nepodařilo identifikovat, a tak mi zbyly jen vzpomínky v podobě fotek, jejichž pořizování byla výzva sama o sobě. Některé z ryb si mi ani nepodařilo ulovit, pouze jsem je viděl proplouvat v blízkosti kajaku. Mnoho ryb mi také nekompromisně utrhnulo šňůru a já tak jen mohl spekulovat a jaký druh šlo. Jak už to tak ale často bývá, tak osud odměňuje ty, kteří to nevzdávají. Zbývalo již opravdu několik posledních dní do odjezdu, když jsem dostal ten správný záběr. Prut se pomalu uhnul a z cívky se začala odvíjet šňůra. Lehce jsem přisekl a začal rybu zdolávat. Tentokrát již nic nenasvědčovalo tomu, že o rybu přijdu a po intenzivním boji jsem mohl v kajaku konečně zvednout mého prvního celého chňapala. Tak jak tato výprava začala, tak i skončila a jak se říká konec dobrý všechno dobré. Rybu jsem si několikrát vyfotil a vrátil ji zpátky do své domoviny. Tím se mi splnil jeden z mých rybářských snů a já se tak s pocitem úspěchu mohl vrátit zpátky domu, na břeh své milovné řeky Rhôny.